Moje milá Ingrid,

Vím že jste se dozvěděli o mých úrazech, které se mi stali v naší poslední misi. Zatímco popis může znít děsivě, doktoři si jsou jistí že se uzdravím. Dokonce i Angela mě přišla navštívit. Co se týče mé paže, slibuji že moji prioritou bude vytvořit si vhodnou protézu, díky které všichni zapomenou že se mi něco stalo. Kdyby tak sny Angely o regeneraci tkáně byli skutečností! Řekl jsem jí ať na tom pracuje tvrději!

Řekli mi že jsi ještě nebyla v práci, takže doufám že budu moci být na tvé straně v Gothenburgu až přijde čas. Jen ještě chvíli počkej na mě.

Možná jsi slyšela že Reinhardt je zodpovědný za mou záchranu. Já osobně jsem slyšel nejméně čtyři rozdílné příběhy, pokaždé neuvěřitelnější než posledně. Přehánějí. Stejně jako s tím že mu dají ocenění za "Statečnost"!

On mě nesnesitelně obtěžoval u lůžka. V polovině žertu jsem mu navrhl aby byl ticho, dovolil jsem mu pojmenovat naši dceru, jelikož v posledních měsících neustále mluvil. Samozřejmě mě vzal za slovo. Po pravdě řečeno, uvažoval jsem o tom že bych z něj udělal svého kmotra, doufám tedy že mi odpustítě že jsem tak udělal bez vašeho svolení. Můžeme tedy jen doufat že se o to tak nezajímá.

Řekl jsem mu že budeš souhlasit s jakýmkoliv jménem, které vybere, tak doufejme že bude dobré (i když si myslím že to bude mimo jeho schopnosti vzhledem k tomu jaká dává jména ve svých "pravdivých příbězích"). Už mě to tu v té nemocnici nebaví, brzy se vrátím.

S láskou,

Torbjörn